Laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie očima pacientky

16. prosince 2016 v 20:15 | Katy |  Ostatní povídání třeba ke kávě
Ahoj holky,
dlouho jsem na blog nenapsala ani čárku, ale nějak jsem neměla pocit, že mám o čem psát. Teď mám v ruce téma, které by se mohlo týkat dříve či později mnohých z vás a říkala jsem si, že by možná nebylo od věci vás seznámit se svou osobní zkušeností.
Takže začneme asi tím, co to laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie ( LAVH ) vlastně je.
Jedná se o odstranění dělohy částečně laparoskopickým ( cca čtyři maličké dírky do břicha ) a částečně vaginálním přístupem.
V prvé řadě se skrz břišní stěnu zavedou porty, což jsou přístupové tubusy pro laparoskopické nástroje. Vytvoří se kapnoperitoneum - břišní dutina se vyplní plynem a vytvoří se tak pracovní prostor. Následně se laparoskopicky uvolní horní část dělohy, případně vaječníky a vejcovody, je-li potřeba odebrat i je. V dalším kroku se vaginální cestou uvolní spodní část dělohy a tato se poševním vchodem odstraní. Následně se břišní dutina ještě zkontroluje laparo přístupem, pozastavuje se případné krvácení, většinou ( ne vždy ) se založí podtlakový drén, vypustí se plyn z břicha, odstraní se porty a vstupy se zašijí. Dírky jsou tak malé, že většinou stačí jeden steh na každou. Pouze v pupku bývá otvor nepatrně větší, zhruba na dva až tři stehy. Nakonec se zavede permanentní močový katetr a vagína se vystele tamponádou. Tak zhruba takový je postup, který čítá přibližně dvě hodiny na operačním sále.
A teď něco k tomu, jak jsem celou záležitost vnímala z pohledu pacientky.
Samotnou operaci jsem si tak úplně neužila, neb jsem ji celou, díky mému osobnímu anesteziologickému týmu, jemuž touto cestou moc a moc děkuji, prospala jako nemluvně.
Vím, že mě budili už na sále, ale z této doby si nepamatuji absolutně nic. Ani to, že jsem chtěla, aby pozdravovali snad každého, kdo tam ten den byl a možná i někoho navíc, ani to, že jsem se sama přepravila ze sálového vozíku do postele.
Ani z pobytu na dospávacím pokoji mi toho v paměti moc neutkvělo. Co si však pamatuji velmi dobře je bolest. Tu jsem si uvědomila prvně v okamžiku, kdy se mě na ni zeptali. V tu chvíli jsem měla pocit, že mi někdo vyrval vnitřnosti, což se v podstatě stalo a navrch mi podbřišek ocejchoval žhavým železem, což se samozřejmě nestalo. Dostala jsem trojkombinaci léků proti bolesti včetně opiátu, která, zaplaťpánbu, zabrala a bolest otupěla a stala se snesitelnou. Zhruba po dvou hodinách pobytu mě z dospávacího pokoje vypoklonkovali zpět na gynekologické lůžkové oddělení. Pravidelné měření fyziologických funkcí a infůzní terapie je standardní postup, stejně jako podávání bolest tišících léků. Na svém pokoji na oddělení jsem dostala další dva léky na bolest a musím říct, že až do večera jsem se cítila skutečně dobře. Trochu sjetá, ale s minimální bolestí. Noční sestřička mě přesvědčila, abych si na noc nechala píchnout do pozadí ještě jeden opiát, ač jsem měla dojem, že je to zbytečné a stačil by i slabší kalibr. Každopádně se mi spalo dobře a bolest mě nebudila.
Druhý den ráno ( 1. pooperační den ) jsem už žádné opiáty nechtěla, protože bolest se držela v únosné míře. Nakonec jsem si nechala dát slabší neopioidní analgetikum a to byl poslední lék na bolest, který jsem si po operaci vzala. Nevím, jestli mám vyšší práh bolesti, nebo je tento zákrok tak šetrný, ale skutečně jsem žádné další bolest tišící prostředky nepotřebovala.
Při vizitě mi lékařka odstranila tamponádu, což byl takřka nekonečný gázový had a já se trochu obávala, že mi společně s ní snad vytáhne i mozek z hlavy. Hodně fajnová záležitost. Určitě doporučuji. Zároveň šel ven i drén, takže jediná otravná věc, která mi zatím stále zůstala, byla cévka.
Dopoledne přišla rehabilitační sestra, trochu jsme si zacvičily v rámci lůžka a pak mi pomohla vstát a konečně jsem se mohla vysprchovat. Vrchol blaha!
Člověk by nevěřil, jak báječný pocit svobody jsem měla, čistá a mobilní. Zbytek dne proběhl v poklidu za občasného měření tlaku, teploty a rosného bodu... Nééé, kecám, rosný bod se neměří.Smějící se A samozřejmě sem tam nějaká ta infůze. K jídlu jsem tento den dostala ke snídani, obědu i večeři čistý vývar. Tekutá dieta... Hnus fialový to byl!!! Večer už jsem měla takový hlad, že bych okousala pelest postele, takže jsem se rozhodla to raději zaspat.
Následující ráno ( 2. pooperační den ) mě sestřička přišla osvobodit od močového katetru. Paráda!!! Ještě se zbavit kanyly v ruce. To klaplo odpoledne. A byla jsem volná. Hurá!!! Už ze mě nečouhalo nic, co by ke mně nepatřilo. A konečně jsem dostala normálnější jídlo!!! Kašovitá dieta. Bramborová kaše a namletý kousek masa. Co vám budu říkat, po tom vývaru máňa nebeská!!!
3. pooperační den mi ranní siestu pokazil odběr krve, ale pak už jsem celý den trávila stejně jako předešlý četbou a občasnými procházkami po nemocnici ( rozuměj - šla jsem na cigáro ). Strava - normální.
4. pooperační den - průšvih jako hrom, došlo mi čtivo!!! Nuda, televize, procházka ( cigáro ), nuda... Asi začnu tlouct hlavou o zeď. Aspoň odpolední návštěva mi ukrátila čas. Ale přežila jsem i tento den a v nemocnici nebudu napořád...
5. pooperační den přišly lékařky na ranní vizitu a když jsem jim vysvětlila jak skvěle se cítím a nesměle se zeptala kdy bych tak asi mohla jet domů, měla jsem do hodiny v ruce propouštěci zprávu a zajištěný odvoz. Tradááá!!!
7. pooperační den jsem jela na vyndání stehů.
Teď se válím doma, smím zvedat břemena do maximální hmotnosti 2 kg, takže vlastně skoro nic a cítím se výborně. Očekávaná doba domácí rekonvalescence 6 - 8 týdnů.
Takže tohle je má aktuální zkušenost s poměrně zásadním zásahem do ženství. Ne, necítím se kvůli tomu méně ženou. Vlastně mě dost těší, že už nebudu menstruovat a potřebovat antikoncepci. Ne, že bych ji kdy brala, ale manžel bude mít radost...Mrkající

Pokud máte k tomuto tématu jakékoliv dotazy, směle do toho. Myslím, že je to pro spoustu žen zásadní téma a velký strašák. Takže pokud budu schopna ulehčit vašim obavám, ráda to udělám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majka | Web | 17. prosince 2016 v 7:09 | Reagovat

Myslím, že takový článek je velikou pomocí nám, které mají obavy z takových zákroků, díky moc!

2 Katy | 17. prosince 2016 v 12:04 | Reagovat

[1]: Děkuji, přesně s tím úmyslem jsem článek napsala. Pokud pomůže alespoň částečně rozptýlit obavy, byť jen jediné ženě, není zbytečný. :-)

3 Moni | 17. března 2017 v 15:32 | Reagovat

Ahoj Katy,
děkuji za úžasný příspěvek!!!
Právě mě propustili po stejné operaci,  kterou tu popisuješ. Jsem cca 3 hodinky doma, brouzdam na netu a až teď hledám informace, protože jsem před operací neměla odvahu. Postup a pocity které popisuješ jsou úplně stejné. Mě po výkonu 1 den hlídali na jipu a navíc píchali injekce na ředění krve. Břicho snad ani nebolí, spíš cítím jak se plní střeva. Je mi tak dobře,  že se obávám, zda zvládnu klidový režim a nenosit nic těžkého. Všem holkám které tento výkon čeká držím pěsti a nebojte se. Monika

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama