Hrdinkou "snadno" a rychle...

12. února 2016 v 21:08 | Katy |  Ostatní povídání třeba ke kávě
Dnešek se zdál být naprosto pohodovým dnem, stejným jako každý druhý. Ráno jsem vstala a zkontrolovala choré dcery. Jedna kolem mě proletěla na in-line bruslích, budiž, stejně už půjde v pondělí do školy. Druhá ležela uvědoměle v posteli a tvářila se patřičně nemocně, včetně kruhů pod očima ve vcelku uspokojivě temně šedé barvě.
Uvařila jsem čaj s medem, zaléčila Paralenem a cibulovým sirupem skutečně churavějící děcko, druhému jsem objasnila, že následky případné kolečkové kolize nepohnou mým osrdím ani o píď a případný pláč ponesu s velkou nevolí.
Po následném rutinním bazálním sebezušlechtění jsem si uvařila kávu a zapnula notebook, abych si zkontrolovala poštu.
Netrvalo dlouho a zaslechla jsem nepříjemný praskavý zvuk, doprovázený pachem spáleniny. Vycukla jsem trafo ze zásuvky, avšak pozdě. Bídně zhynulo, ještě ale stihlo zlomyslně vyhodit elektřinu pro celý dům.
I nezbylo mi nic jiného, než vyrazit ven ozbrojena kličkou a nahodit hlavní jistič na rysce.
Dojdu ke sloupku, pomocí kličky otevřu dvířka a v tu chvíli mě polil ledový pot. Měla jsem si místo kličky vzít obouruční meč. Na mých jističích, pokrytých hustými pavučinami, trůní TŘI pavouci v souhrnné velikosti dobře rostlého dobytčete. Co teď budu dělat? Opatrně, se zatajeným dechem, jsem ustoupila o krok zpět, aby je má přítomnost nevyprovokovala k agresi. Déle jsem již zadržovat dech nedokázala. Když se mi díky několika hlubokým nádechům dokrvil mozek a zaostřil zrak, zjistila jsem, že tři bratři už, zaplaťpánbu, sešli věkem. A vzhledem k jejich velikosti to byl jistě dlouhý a plodný život. Přísahám, že ten největší měl hustý bílý plnovous. No, aspoň mám jistotu, že mi tihle frajeři neskočí po krku. Nicméně i ve smrti jsou stále stejně hnusní.
Vzpomněla jsem si na kličku a opatrně s její pomocí odpavoučila prostor kolem jističů. Mému žaludku to nepřišlo jako dobrý nápad. A za vrchol nejapnosti považoval fakt, že tam musím strčit ruku a jistič nahodit.
Hotovo!!! Jsem hrdinka!!! Zvládla jsem to a po chvíli přemlouvání se zklidnil i můj žaludek. Tak tohle bylo naposled! Příště budu sedět doma na zadku, potmě, třeba jen při svíčce a počkám, až se vrátí můj manžel. I kdyby byl na služební cestě a třeba na týden!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dadainka | Web | 13. února 2016 v 21:35 | Reagovat

Super report.

2 Katy | 13. února 2016 v 22:31 | Reagovat

[1]: Díky. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama